Stanislav Jan

Dvakrát dvě nebe obkroužil.

Vynořil se z mraků jak Drak.

Čtyřicet týdnů a pět dnů skrytý.

Třikrát se vzepřel a napjal svaly.

Už je s námi.

Jak ryba brázdí vodou.

Jak ještěrka na teplém kameni odpočívá.

Znamení na ruce ukazuje.

A potichu se usmívá.