Stanislav Jan
Dvakrát dvě nebe obkroužil.
Vynořil se z mraků jak Drak.
Čtyřicet týdnů a pět dnů skrytý.
Třikrát se vzepřel a napjal svaly.
Už je s námi.
Jak ryba brázdí vodou.
Jak ještěrka na teplém kameni odpočívá.
Znamení na ruce ukazuje.
A potichu se usmívá.