Nic stokrát jinak

Za prvé bolavej zub.
Za druhé nic.
Za třetí možná ještě míň.
A tak dál až do rána.

V hostelu spěj tři lidi.
Mám pocit, že jsem děsně užitečnej.
Když jim můžu kdykoliv prodat kofolu.
Nebo i panáka slivovice, fernetu či vodky.

A hlavně se mi líbí nehybnost
a taky jméno podniku,
kde si vysedávám mzdu.
Altis. Něco jako azyl.

A po zdi leze pavouk.
Směrem k požárním
poplachovým směrnicím.
Je nádherně velkej.