Na počátku bylo…

tím nezačínej… něco začíná teprve, když jiné skončí…

Něco je, když jiné už není…

ne, zároveň jakoby není a přitom je…

Od jak živa bylo…

ještě jinak…

Je tady, je Tam, jsou, byli a budou…

nevracejí se, jen se vynořují…

Přes Práh vstupují a zase odcházejí…

třeba tak…

V každém srdci je to zapsané…

Na tkalcovském stavu tkají…

s chybou aby neurazili…

Dokonalost a celost stejně napodobit nejde… Hrnčíři…

vzor nedokážou překonat ani nový vytvořit…

Ruce nejsou než nástrojem jednoho…

z nich dvou, ve kterých je vše…

Celost neprojde přes Práh…

nápad nerovná se skutečné…

Stříbrná liška zatím tvoří…

Od čeho tu je Kojot, co spí v loďce?

A Kojot se pak posmívá, proč tohle je křivé, tohle se bude kazit, tohle spadne…

Ale bez něj by Liška nic neudělala, jeho spánek ji naplňuje silou, silou stvořit Svět…

Jak může něco stvořit, když už jsou?

Oni jsou sny, myšlenky, zárodky skutečnosti…

teprve ten, co vidí a slyší, o nich může vyprávět…

Oni jsou skuteční pro toho, kdo přejde Práh? Předěl v čase?

V čase ne… předěl mezi vším v jednom a tím, co je mu dovoleno…pochopit a žít.

A myšlenky trýznivé z nenaplnění, z nedokonalosti jsou vši…

A kouzelník na dno se ponoří a vyčeše je babičce z vlasů…

Její vnuk, Otec i syn jsou stejně staří…

i matku mají jen jednu…

ta je jejich sestrou…

zatratil ji Náčelník, a ona přišla na svět s jeho Synem…

který se vrátil do Lůna a opět se narodil…

Ona sestoupila, spadla i vystoupila...

Bez strachu sobeckého Náčelníka by tu nebyli?

Všichni jen jedno jsou…

Mezi nimi... my a...

Práh.