Blázni a Hlas
Hlas radí mně i vám:
Nad temenem spojte ruce,
nohama o zem zapřete se,
z hlavy zlatý proud pak
do celého těla vysílejte,
hloupě a s důvěrou
otevře se blázen.
Doktorka vrtí hlavou,
ne, nechce, nevěří,
neslyší Hlas, proč by,
bez lítosti utne ho,
další papír popsaný.
Šílenství prý zná.
A lék na něj taky.
Hledá se, rozpomíná.
Bláznivá sedí u něj,
nediví se, jak gejša
něžně jeho židli houpá,
masíruje ztuhlá záda.
Jenom unikají,
vdechují prázdno a kouř.
Celý večer na té židli,
ona kousek opodál.
Poslouchají ticho.
A rodí se znovu.
Je s nimi. Nadýchli se.
Jen mezi blázny probudil se,
tajemný svět. Hlas.